Vidět se co nejčastěji a milovat jenom,
Bez lží a zbytečných kroků, bez hanby a lži,
Bez toho, aby nás touha oklamala nebo věčná vina požírala,
Žít dvojím a vždy dát své srdce.
Respektovat jeho myšlenky i tam, kde se do nich ponoříme,
Učinit z lásky den místo sna,
A v této jasnosti dýchat volně –
Tak dýchal Laure a zpíval jeho milenec.
Vy, kteří každý krok dotýká se nejvyššího milosrdenství,
To jste vy, s hlavou plnou květů, kterou by se mohlo považovat za bezstarostnou,
To jste vy, kdo mi říkal, že se máme milovat takto.
A já, starý dítě pochybnosti a kletby,
Vás poslouchám, přemýšlím a odpovídám vám toto:
Ano, žijeme jinak, ale tak se miluje.