Černá slepice v zahradě
Černá slepice
Mému synovi, Jean-Christophe, zemřelému 18. července 1990
Stáhnout jako mp3 (416 KB)
Černá slepice v zahradě křičela jako zblázněná. Farmáři přišli ji podívat. Řekla, že bude pršet. Nikdo jí nevěřil, Lanturlu. V mém krásném klobouku je ztracený. Můj malý princ odešel k jiným nebesům, jiným údolím, kde jsou vždy šťastní, kde je nebe vždy modré. Už ho neuvidím, Lanturlu. Už v hlubinách moře je ztracený. Když člověk zemře, nic nekončí, prostě odešel. Vždy zůstáváme v srdcích rodičů, bratrů a sester. Sejdem se, přátelé, sejdem se, je to napsáno.
Měl zlato v prstech, byl princezna, byl král na nebi dětí dobrých.
Maluje na mracích. Já tě tak miloval, můj Cricou, proč jsi odešel bez nás? Měli bychom tě všichni milovat lépe, měli bychom všichni být šťastní. Já to nepochopil, nepochopil jsem to. A čas, bohužel, uplynul. Já slyším jeho hlas, tirela. Cítím ho tady u mě. Smrt není problém pro lidi, pro ty, kdo se milují. Stačí poslouchat své srdce. Láska nikdy neumírá. Láska je tady, tirela, a nikdy nás neopustí.
Říká nám, že musíme zapomenout, říká nám, že musíme odpustit. I nám odpouští. Ten, kdo nikomu nic zlého neudělal. Byl tak něžný, můj Cricou, nebyl zlý ani trochu. Když větří fouká nad obilím, v velkém chvění léta, já si myslím na jeho světlé vlasy. Bylo to tak krásné, tak hezké. To nezapomenu, tirela. To nikdy nezapomenu.
Černá slepice v kurníku křičela jako zblázněná. Farmáři přišli ji podívat. Řekla, že je už pozdě. Usnula v noci. Nová hvězda svítí.