Svědectví o genocidě v Rwandě, Francie
Svědectví z první ruky o genocidě Tutsi, která byla spáchána v Rwandě v roce 1994
Duben 2004
Toto svědectví pochází od
**Luc Pillionnel
Chemin des Ecoliers 2a, 2065 Savagnier – Švýcarsko, kontakt: **premium.bananas@bluewin.ch
Vážený pane,
děkuji za Vaši odpověď. Informaci jsem Vám předal pro Vaši vlastní informaci, ale vzhledem k její důležitosti je ještě lepší, když ji dáte dál. Původní webová stránka je http://www.survie-france.org/IMG/doc/Conclusions_provisoires_CEC2.doc. Můžete mě uvést jako osobu, která Vám tuto informaci poskytla. Organizace Survie, která tento dokument založila, je vážná francouzská nevládní organizace. Co se týče francouzské spolupachatelství při genocidě, mohu o tom svědčit i já. Byl jsem s francouzskými vojáky na základně Kamembe (letiště v Cyangugu, oblast Turquoise) v úterý 19. července 1994. Když jsme opouštěli základnu s oddílem 2. REI (3 vozy, 14 mužů + jeden švýcarský civilista, který se přihlásil k hlídkové službě a zvedl přepážku), ujeli jsme jen několik desítek metrů, než jsme na silnici objevili první těla. Přibližně patnáct lidí bylo právě zavražděno několik metrů od francouzské vojenské základny, která byla dobře zásobována, obklopena pletivem, příkopem a pozicemi pro střelbu (pušky, minomety). Francouzi mi nabídli, že mě pomohou evakuovat lidi, které měli v úmyslu „vytáhnout z pekla“ genocidy. Když si však uvědomili, že jde o Tutsi, nechali mě prostě v Bukavu. Krutá ironie: francouzská armáda mi pomohla zachránit 10 lidí z mé rodiny, ale kdyby se v Rwandě nepodílela, bylo by těchto milion lidí stále naživu, protože, jak říká novinář Patrick de Saint-Exupéry: „Vojáci z našeho státu byli podle rozkazu vzděláváni a připravováni k tomu, aby spáchali třetí genocidu 20. století.“ Dali jsme jim zbraně, ideologii, návod. Tuto historii jsem objevil nechtěně v rwandských kopcích. („Neuvěřitelné: Francie ve Rwandě“, vydavatelství des Arènes, březen 1994.) Na stejné adrese http://www.arenes.fr/livres/page-livre1.php?numero_livre=103&num_page=335 najdete svědectví řidiče vojenského velitele, který potvrzuje, jak francouzští vojáci z jednotky Turquoise pomáhali vraždícím při dokončení těch, kteří přežili tři měsíce genocidy v Biserero. Toto svědectví jsem částečně ověřil s přeživšími ve Švýcarsku. Je naprosto důvěryhodné.
Kromě deseti členů mé rodiny jsem samostatně a z vlastních prostředků zachránil ještě 50 lidí. Žiji téměř každý den s přeživšími této genocidy. Máme velmi neobvyklou zkušenost s touto genocidou a mohu Vám slíbit, že je to pravda – bohužel. V Rwandě byla politická skupina, podnikatelé a speciální jednotky, které někteří nazývají „Francafrique“, schopná manipulovat místními pomocníky k provádění masakrů. Ale již v roce 1963 v Kamerunu bylo 300 000 Bamileků zavražděno přímo francouzskými jednotkami jako součást „konečného řešení“ problému Bamileke. Stejně tak byly v letech 1945–1949 zavražděny stovky tisíc Madagaskarů. Co si máme říct o Taboru a senegalských tirailleurách, kteří si zasloužili slávu za osvobození Francie, zejména v zimě 1944–1945 kolem Colmaru a Strasbourgu? Za odměnu byli rozpuštěni jako psi, jejich důstojníci chtěli odcizit jejich vojenské kořist, což vedlo k mutaci a potlačení, při kterém na přístavech v Havru zemřely stovky lidí. To bylo v roce 1946. Francouzská armáda rychle naučila se od těch, kdo je právě porazila, a od té doby zemřelo miliony Afrických obyvatel. Pro mě to nejsou jen slova – já jsem také přeživší.
Luc Pillionnel
Bez komentáře.
Počet návštěv této stránky od 16. dubna 2004: