Konflikt mezi Izraelem a Palestínou – řešení
**Jean-Pierre Petit
Výzkumný ředitel CNRS **Astrofyzik
| věda | jp-petit.com |
|---|---|
- května 2002
Otevřený dopis pánům: Bush, Saddam Husajn, Arafat, Sharon.
Pánové,
i když jsem na začátku byl poměrně neinformovaný, pokusil jsem se zjistit kořeny konfliktu, který v současnosti zpustošuje Palestinu, a jeho aktuální vývoj. Zejména jsem se opíral o přílohu časopisu Le Monde ze čtvrtek 18. dubna 2002. Například v ní se uvádí, že operace prováděná panem Ariel Sharonem má podporu 70 % jeho populace. Šéf vlády vytvořil vládu, jejíž většina členů tvrdí, že nechce slyšet o žádném odstoupení Izraele z okupovaných území, přestože 52 % Izraelců je pro toto odstoupení. Všechno to trochu chybí konzistence.
Na druhé straně v čísle 1268 časopisu VSD najdeme reportáž o stavu mučedníka při útocích se samovražednými bombovými útoky prováděných Palestinci, kteří tvrdí: „Izraelci nemají monopol na teror.“ Z této zdroje se zjistí, že hamás každé rodině, která přispěla mučedníkem pro svou věc tím, že se vybuchl, aby způsobil škody mezi izraelskými silami, zejména mezi civilním obyvatelstvem, dává 2500 dolarů (18 400 francouzských franků). Dále se zjistí (opět podle této zdroje), že palestinská autorita přidá k této částce dalších 2000 dolarů (14 720 francouzských franků). Největší darovatel však je Saddam Husajn, který téže rodině dává 10 000 dolarů (73 600 francouzských franků). Celkem tedy 110 000 francouzských franků.
Kromě toho podle muslimské víry se autory takových samovražedných útoků okamžitě dostanou do ráje Alláha, jak je popsán v Koránu. Navíc, jak se zdá, jak uvádí tento článek, mnoho příbuzných může být také zaručeně přijato do koránského ráje. V tomto článku časopis reprodukuje prohlášení matky jednoho z těchto palestinských kamikazů, která říká: „Díky němu máme teď na ráji jisté místo.“
Tady se dostáváme k absolutnímu nedostatku řešení. Na jedné straně se v Izraeli rozšiřuje paranoie. Židovští politici v moci používají „tvrdou metodu“. Snaží se diskreditovat Arafata, což se jim zdá být bez úspěchu. Na druhé straně jsou náboženské víry, které tvoří základ této muslimské kultury, schopné poskytnout prakticky nevyčerpatelný zdroj kandidátů na samovražedné útoky s výbušninami.
Chci zde navrhnout začátek řešení. Podstatou problému jsou „okupovaná území“ (od války šesti dnů 1967). Na jedné straně žádají Palestinci tyto půdy, které byly jejich prvními obyvateli, aby mohly být základem pro vznik nezávislého palestinského státu. Na druhé straně židovští fundamentalisté považují tyto území, která jsou součástí „příslibu země“, za své právní (božské) vlastnictví, i když už téměř dvě tisíciletí nebyly židovské. Šéf skupiny Sharon považuje za nemožné existenci palestinského státu a v tomto druhu konfliktu tvrdí, že „může být jen jeden vítěz“. Tato odhodlaná pozice má tendenci pohltit mnoho Palestinců do zoufalství, které vede k sebevraždě – to je dobře pochopitelné. Řešení by mohlo spočívat v nuceném přesídlení původních židovských kolonií na těchto okupovaných územích novými smíšenými páry s potomky. Místo financování samovražedných skupin by se pak tyto smíšené izraelsko-palestinské páry zásobily vysokými rodinnými přídavky. Kromě rodinných přídavků by se poskytla maximální pomoc těm párem, které se rozhodnou pro smíšený život, zejména v oblasti vzdělání, zaměstnání atd. Navrhuji, aby OSN, která byla původně zodpovědná za izraelsko-palestinský problém v roce 1948, financovala tuto akci. Takové řešení by mělo několik výhod. Židové by si na něm našli svůj zisk ve smyslu „že by židovští lidé zůstali na místě“ v těchto bývalých koloniích (v tomto případě jeden z manželů). Palestinci by si na něm našli svůj zisk, a to v 50 %, protože by mohli být také přítomni v těchto bývalých koloniích. Nakonec lze doufat, že tato podpora smíšenosti by s časem pomohla zmírnit napětí mezi oběma komunitami.
I když tento návrh může znít zvláštně a patří do kategorie „politické fikce“, není v podstatě hloupější než jiné možnosti. Žijeme ve světě, který se stává tak absurdním, že i bez toho, abychom byli zbytečnými ex-68kami, si připomínáme větu, která kdysi byla napsána na zdi Sorbonny:
Buď realistický, žádej nemožné.
Jean-Pierre Petit
Poznámka na konec: Pokud někdo má jiné řešení, bude samozřejmě vítán.
Zpět k Izraeli a Palestíně Zpět na hlavní stránku
Počítadlo inicializováno 5. května 2002. Počet návštěv: