Bez názvu
Moje práce o tématu UFO
- února 2009
Důležitý text, ale zajímá pouze jednoho Francouze ze sta tisíc. Z čistě fenomenologického hlediska se jev, spojený s biochemií, kterému říkáme „život“, tenduje ke zkomplikování a dále k rozšíření svého vztahového pole. Přecházíme od jednobuněčných k vícebuněčným organismům. Živé tvory se stávají pohyblivými a vytvářejí komunikaci mezi oblastmi Země, které jsou velmi vzdálené. Uvedu jako příklad migrujícího ptáka, který ve svých střevech přenáší semena, která jsou chráněná pevnou slupkou, takže nejsou trávena dravým ptákem. Takto může migrující pták prostřednictvím výkrmu vyslat rostlinný druh na tisíce kilometrů dál. Tuto schopnost jsme rozšířili vytvořením vlastních migrujících ptáků – letadel. Dnes je rozšíření vztahového pole na globální úrovni dokončeným projektem, protože s mým mobilním telefonem mohu kdykoli volat svému kontaktu na druhé straně světa.
Předpokládám tedy, že toto rozšíření vztahového pole je „jedním z hlavních cílů života“, včetně nejvíce nepochopeného pojmu – vědomí. Tím se postavím do finalistické pozice, což je pro zcela chaotickou myšlenku současné vědy heretické tvrzení, že toto rozšíření vztahového pole je jedním z cílů života.
Půjdu ještě dál a rozvinu něco, co je jen jednou vírou (všechna myšlení jsou organizovanými systémy víry, včetně mé). Takže odhalím své karty a uvedu své vlastní víry bez úniku za jakýmkoli závojem. Říkám, že vesmír je „dvojí“ v tom smyslu, že má fyzickou a metafyzickou část, a tyto dvě entity se vyvíjejí spolu. Je to jen víra, a v mé knize se spěšně přidávám, že nemám žádný model k předložení a nechci hrát roli náhradního guru. Myslím, věřím, že život je „pilotovaný“, což mě však nevede k připojení k radikálním křesťanským skupinám ani k přijetí doslovného popisu zrození v Bibli. To mě však nevede k úplnému odmítnutí darwinovských mechanismů. Říkám, myslím, věřím (a tím přijímám myšlenku, kterou jsem našel v textech Ummo), že metafyzický svět vysílá „mutagenní příkazy“, které spouštějí mutace u živých druhů, kde pak probíhá výběr podle darwinovského principu.
Z tohoto hlediska, kdy je život „pilotován“ za účelem neomezeného rozšíření vztahového pole života, se okamžitě objevuje problém meziplanetární komunikace. Je zřejmé, že biologický svět nikdy nevytvoří ptáka s tak obrovskými křídly, aby překonal světelné roky. Pokud je taková cesta možná, může být provedena pouze pomocí pokročilé technologie. Všimněme si, že člověk nemá výhradní právo na technologii nebo používání neživých materiálů. Mnoho zvířat má základní technologii. Myslím, věřím, že vznik technologie v rukou živého druhu – člověka – je součástí „plánu“, toho projektu, který má za cíl rozšíření vztahového pole živého světa a vědomí, které možná má také nějakou formu fragmentace, lokalizace.
Zde se objevuje klasická pozice „co je nahoře, je také dole“. A znovu jde o víru, podnícenou čtením textů Ummo. Myslím, věřím, předpokládám, že existují lokální metafyziky, metaosféry nebo „noosféry“ (ve starořeckém „noos“ znamená mysl), spojené s planetárními systémy. Realizace meziplanetárních cest může umožnit nejen komunikaci a spojení biosféry, ale i noosféry.
Rozvíjím ještě jednu víru, kterou vyjádřila Anne Dambricourt, a která byla okamžitě zpochybněna: nedomnívám se, že lidská evoluce byla postupná. Věřím, že všechny schémata, která můžeme vidět v muzeích přírodních věd, zobrazující postupný vývoj od primáta k člověku, jsou nepravdivá. To souvisí s myšlenkou „pilotování života“. Neexistuje postupnost, základ darwinovské myšlenky, ale významné kvalitativní skoky. Odtud tedy obrovská, neobvyklá a významná náhrada chybějících řetězců.
Náhlá mutace, která náhle přemění předčlověka na člověka, zároveň vytváří bytost, která dokáže rozvinout technologii, nový způsob evoluce, který není biologický. Připomeňte si slavnou větu Leroy-Gourana: „stojící poloha osvobozuje ruce“. Lidská evoluce se pak stává explozivní. Člověk osvětluje všechny ekologické niše, vybavuje se umělou kůží, která mu umožňuje dosáhnout severního pólu, umělým dýchacím systémem, který mu umožňuje předstihnout ryby, a umělými křídly, která mu umožňují předstihnout i ptáky. Navíc díky reakčním pohonům, které už před mnoha miliony let používají jiná živá bytost, jako například chobotnice, proniká tam, kam nikdy žádný pták nevystoupil – do vesmíru, a krokne na svůj satelit – Měsíc. Současně zbraně, kterými se vybavuje, mu umožňují dominovat, zničit nebo dokonce zcela zlikvidovat všechny ostatní konkurenční druhy, s výjimkou bakterií. Stává se králem Země a zároveň absolutním predátorem, který spotřebovává biomasy ve všech jejích formách.
Další pozorování: tato technologická exploze má negativní dopady: degradace biotopů způsobená znečištěním a riziko, že v nesmyslných válkách s přehnanými zbraněmi hromadného ničení, může projekt selhat, což by znamenalo tragický návrat na začátek. Jedním jediným mechanismem, který může tento tragický scénář zabránit, je morální vědomí, pochopení, že lidská rasu tvoří jednotu, nikoli kusy etnik, které se neustále a bez milosti soutěží mezi sebou. Takto se dostáváme k funkční definici vědomí:
Je schopnost se ptát na důsledky svých činů.
Další krok víry: myslím, že toto morální vědomí je chování „aby plán nezlyhal“. Mnoho odborníků na evoluci se diví, že každýkrát, když se druh získává nový morfologický nebo funkční atribut, zároveň získává i příslušné chování, které mu umožňuje tento atribut řídit, alespoň částečně, a tak se vyhnout extrémním vývojovým výbojům, „překročením cílů“, které druh ohrožují. To by řekli ti lidé, když píší: „Příroda, ve své nekonečné moudrosti, vybavila druh schopností...“. Myslím, že vědomí, to nejasné pojetí dobrého (činit) a zlého (činit), je jen jedním atributem s dodatečným stupněm svobody ve srovnání s ostatními zvířaty, který umožňuje volbu, vynález mimo slepé následování předprogramovaných instinktů.
Shromážděním všech těchto prvků dospívám k následujícímu pohledu na planetární situaci. Od vzniku jaderné energie se lidstvo pohybuje cestou, která nevyhnutelně vede k objevení prostředků pro meziplanetární cesty, nejen za cenu technologického pokroku a ovládání velkých množství energie, ale také hluboké přepracování našeho pojetí geometrické struktury vesmíru (přechod k „bimetrickému“ vesmíru). Z tohoto hlediska jsou současné boje o moc na Zemi, s jejich cynickým záškodnictvím a úplným opovržením života lidského, zcela absurdní. A mimozemšťané, kteří nás navštěvují (nová víra), jsou bezmocní svědky těchto záchvěvů a říkají si: „Ale když už tihle blázni pochopí, že toto nebylo určeno pro toto?“ Současně všechny náboženské architektury připadají jako nesourodé sbírky mytů.
Shromáždil jsem tyto prvky ve své poslední knize, a musím konstatovat, že její dopad je téměř nulový. Prodeje klesly pod sto exemplářů měsíčně. Knihu nebudu znovu vydávat. Pokud někdo chce její obsah zjistit, nechť se spěšně rozhodne. Po rozšíření této knihy jsem obdržel tři zprávy od čtenářů, kteří řekli, že byli citlivější na myšlenky v ní vyjádřené.
Hlas volá ve poušti