Práva člověka, výpověď svobody 1948
Práva člověka, 1948
Generální shromáždění Organizace spojených národů prohlásí tuto univerzální deklaraci práv člověka za společný cíl, kterým se mají řídit všichni lidé a všechny národy, aby všichni jednotlivci i orgány společnosti, které tuto deklaraci neustále měly na paměti, usilovaly o rozvoj respektu k těmto právům a svobodám prostřednictvím vzdělávání a výuky a zajišťovaly jejich univerzální a skutečnou platnost prostřednictvím postupných opatření na národní i mezinárodní úrovni, jak mezi obyvatelstvem členských států, tak mezi obyvatelstvem území pod jejich jurisdikcí.
Článek 1
Všichni lidé se rodí svobodní a rovní v právech. Jsou nadaní rozumem a svědomím a musejí jednat jeden k druhému ve duchu bratrství.
Článek 2
Každý má právo na všechna práva a svobody uvedená v této deklaraci bez jakékoli rozdílnosti, zejména podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, politických nebo jiných názorů, národní nebo společenské příslušnosti, majetku, původu nebo jakékoli jiné situace. Navíc nesmí být žádná rozdílnost ohledně politického, právního nebo mezinárodního statusu země, jejíž občanem je osoba, ať už je tato země nezávislá, pod ochranou, neautonomní nebo omezena v její suverenitě.
Článek 3
Každý má právo na život, svobodu a bezpečnost své osoby.
Článek 4
Nikdo nesmí být držen ve otroctví nebo služební závislosti; otroctví nebo obchodování s otroky je zakázáno ve všech jeho formách.
**
Článek 5**
Nikdo nesmí být vystaven mučení ani trestům nebo trestným činům, které jsou kruté, neschvalné nebo způsobující hanbu.
Článek 6
Každý má právo na uznání své právní identity kdekoli.
Článek 7
Všichni jsou rovni před zákonem a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakékoli diskriminace. Všichni mají právo na rovnou ochranu proti jakékoli diskriminaci, která by porušovala tuto deklaraci, a proti jakémukoli podnětu k takové diskriminaci.
Článek 8
Každý má právo na právní ochranu před příslušnými národními soudy proti činům, které porušují základní práva mu uznávaná ústavou nebo zákonem.
Článek 9
Nikdo nesmí být libovolně zatčen, uvězněn nebo vyhozen.
Článek 10
Každý má právo na spravedlivé a veřejné slyšení svého případu před nezávislým a nestranným soudem, který rozhodne o jeho právech a povinnostech nebo o základu jakékoli trestního obvinění proti němu.
Článek 11
1 Každý, kdo je obviněn z činu, který je považován za delikt, je považován za nevinného, dokud jeho vina není právně prokázána v otevřeném soudním řízení, kde jsou mu zaručeny všechny potřebné záruky pro jeho obranu. 2 Nikdo nesmí být odsouzen za činy nebo nedělání, které v době jejich spáchání nebyly považovány za delikt podle národního nebo mezinárodního práva. Stejně tak nesmí být uložena trestní sankce vyšší než ta, která byla uplatnitelná v době spáchání deliktu.
Článek 12
Nikdo nesmí být zásahem bezdůvodně do svého soukromého života, domova nebo korespondence, ani do svého čestného jména nebo pověsti. Každý má právo na ochranu zákona proti takovým zásahům nebo poškození.
Článek 13
1 Každý má právo volně se pohybovat a volit si bydliště uvnitř státu. 2 Každý má právo opustit jakýkoli stát, včetně svého vlastního, a vrátit se do své země.
Článek 14
1 Před pronásledováním má každý právo hledat útočiště a být chráněn v jiných státech. 2 Toto právo nelze použít v případě, kdy jsou vyšetřovány skutečně založené trestné činy nebo jednání proti cílům Organizace spojených národů.
**
Článek 15**
1 Každý má právo na občanství. 2 Nikdo nesmí být bezdůvodně zbaven svého občanství nebo práva změnit své občanství.
**
Článek 16**
1 Muž a žena, bez jakékoli omezení podle rasy, národnosti nebo náboženství, mají právo se vydát za manželství a založit rodinu od dosažení plnoletosti. Mají stejná práva vůči manželství, během manželství i při jeho rozvodu. Manželství může být uzavřeno pouze s volným souhlasem budoucích manželů. 2 Rodina je přirozený a základní prvek společnosti a má právo na ochranu ze strany společnosti a státu.
Článek 17
1 Každý jednotlivec i skupina má právo na vlastnictví. 2 Nikdo nesmí být bezdůvodně zbaven svého majetku.
**
Článek 18**
1 Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství: toto právo zahrnuje svobodu měnit náboženství nebo přesvědčení, jednotlivě nebo společně, veřejně i soukromě, prostřednictvím výuky, praktik, náboženských obřadů nebo vykonáváním rituálů.
Článek 19
Každý jednotlivec má právo na svobodu názoru a projevu, což zahrnuje právo nebýt za své názory potížen a právo hledat, přijímat a šířit myšlenky bez ohledu na hranice jakýmkoli způsobem vyjádření.
**
Článek 20**
1 Každý má právo na svobodu shromažďování a mírového sdružování. 2 Nikdo nesmí být nucen se připojit k žádné organizaci.
Článek 21
1 Každý má právo účastnit se na řízení veřejných záležitostí své země, buď přímo nebo prostřednictvím volených zástupců. 2 Každý má právo přístupu ke veřejným funkcím své země za rovných podmínek. 3 Vůle lidu je základem moci veřejných orgánů; tato vůle se musí projevit prostřednictvím čestných voleb, které se musí konat pravidelně, na základě rovného a tajného hlasování nebo podobného postupu zaručující svobodu hlasování.
Článek 22
1 Každý, jako člen společnosti, má právo na sociální bezpečnost: má nárok na uspokojení ekonomických, sociálních a kulturních práv nezbytných pro jeho důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti, výsledkem národního úsilí a mezinárodní spolupráce s ohledem na organizaci a zdroje každé země.
Článek 23
1 Každý má právo na práci, na svobodný výběr práce, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti. 2 Všichni mají právo na stejnou mzdu za stejnou práci bez jakékoli diskriminace. 3 Každý, kdo pracuje, má právo na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která zaručí mu i jeho rodině život odpovídající lidské důstojnosti a v případě potřeby doplněnou dalšími formami sociální ochrany. 4 Každý má právo založit sdružení s ostatními a připojit se k němu pro obranu svých zájmů.
**
Článek 24**
Každý má právo na odpočinek a volný čas, zejména na rozumnou omezení délky pracovní doby a pravidelné placené dovolené.
Článek 25
1 Každý má právo na životní úroveň dostatečnou k zajištění svého zdraví, pohody a zdraví své rodiny, zejména pro jídlo, oblečení, bydlení, lékařskou péči a nutné sociální služby; má právo na ochranu v případě nezaměstnanosti, nemoci, invalidity, vdovství, stáří nebo jiných případů ztráty prostředků k životu kvůli okolnostem mimo jeho vůli. 2 Maternita a dětství mají právo na speciální pomoc. Všichni děti, bez ohledu na to, zda byly narozeny v manželství nebo mimo manželství, mají stejnou sociální ochranu.
Článek 26
1 Každý má právo na vzdělání. Vzdělání musí být bezplatné, alespoň v oblasti základního základního vzdělání. Základní vzdělání je povinné. Technické a odborné vzdělání musí být rozšířeno. Přístup ke vysokoškolskému vzdělání musí být pro všechny otevřený za rovných podmínek podle jejich zásluh. 2 Vzdělání musí směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a posilování respektu k právům člověka a základním svobodám. Musí podporovat porozumění, trpělivost a přátelství mezi všemi národy a rasovými nebo náboženskými skupinami, stejně jako rozvoj činnosti Organizace spojených národů pro udržení míru.
**
Článek 27**
1 Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti, těšit se umění a účastnit se vědeckého pokroku a jeho prospěchů.
**
Článek 28**
Každý má právo na to, aby na sociální i mezinárodní úrovni existoval řád, ve kterém mohou být plně realizovány svobody uvedené v této deklaraci.
Článek 29
1 Jednotlivec má povinnosti vůči společnosti, ve které je možné pouze svobodný rozvoj jeho osobnosti. 2 Při uplatňování svých práv a svobod je každý omezen pouze zákony, které mají za cíl zajistit uznání a respekt k právům a svobodám druhých a splnit spravedlivé požadavky morálky, veřejného pořádku a celkového blaha v demokratické společnosti.
Článek 30
1 Žádná ustanovení této deklarace nesmí být vykládána jako přisuzující státu, skupině nebo jednotlivci jakékoli právo na činnost nebo konání, které má za cíl zničit práva a svobody uvedené v této deklaraci. 2 Nikdo
Zpět k návodu Zpět na hlavní stránku
**Počet zobrazení této stránky od 19. září 2004: **